Projekt železničního raketového komplexu „Barguzin“ byl ambiciózním záměrem Ruské federace obnovit mobilní železniční systémy nesoucí mezikontinentální balistické rakety (ICBM). Tyto komplexy měly posílit strategické odstrašovací schopnosti země díky své mobilitě a obtížné detekovatelnosti.
Historické pozadí a vývoj projektu
V období Sovětského svazu byly v 80. letech 20. století vyvinuty a nasazeny bojové železniční raketové komplexy, známé jako „Moloděc“ (RT-23 UTTCh). Tyto systémy byly schopny přepravovat a odpalovat ICBM z železničních platforem, což ztěžovalo jejich detekci a sledování. Nesly mezikontinentální balistickou raketu RT-23 UTTCh (NATO kód SS-24 „Scalpel“), která byla schopná přepravit až 10 jaderných hlavic.
Hlavní výhodou systému byla jeho mobilita – vlaková souprava, sestávající z několika maskovaných vagonů, se pohybovala po běžných železničních tratích, což ztěžovalo její detekci a sledování. Každý komplex měl tři rakety, odpalované z upravených vagonů.
První BŽRK byl nasazen v roce 1987. Celkem bylo do roku 1991 rozmístěno 12 souprav. Po rozpadu SSSR a podepsání dohod o omezení strategických zbraní (START II) se systém postupně vyřazoval, přičemž poslední komplex byl deaktivován v roce 2005.
V roce 2012 zahájil Moskevský institut tepelných technologií (MITT) práce na novém projektu BŽRK s názvem „Barguzin“. Cílem bylo vytvořit moderní mobilní raketový systém, který by navázal na předchozí sovětské zkušenosti a využil moderní technologie ke zvýšení efektivity a utajení. V prosinci 2014 bylo dokončeno předběžné projektování a zahájena příprava konstrukční dokumentace.
Technické detaily komplexu „Barguzin“
Komplex „Barguzin“ měl být vybaven mezikontinentálními balistickými raketami na tuhé palivo, vycházejícími z rakety RS-24 „Jars“. Každá vlaková souprava měla nést až šest těchto raket, přičemž každá střela by byla umístěna ve speciálně upraveném železničním vagónu, který by svým vzhledem připomínal běžný nákladní vagón, což by zajišťovalo vysokou úroveň maskování.
Díky nižší hmotnosti raket „Jars“ (přibližně 50 tun) ve srovnání s předchozími modely nebylo nutné provádět speciální úpravy železniční infrastruktury, což zvyšovalo mobilitu a operativnost komplexu. Vlaková souprava měla být schopna urazit až 1000 km za den a zůstat v autonomním provozu po dobu až jednoho měsíce.
Jak šel čas s „Barguzinem“
2012: Zahájení prací na projektu „Barguzin“ Moskevským institutem tepelných technologií.
Prosinec 2014: Dokončení předběžného projektování a zahájení přípravy konstrukční dokumentace.
Květen 2016: Oznámení o zahájení výroby jednotlivých prvků komplexu „Barguzin“.
Listopad 2016: Úspěšné provedení zkušebního odhozu rakety na kosmodromu Pleseck, což potvrdilo funkčnost systému.
13. prosince 2017: Přerušení projektu.
Navzdory technickému pokroku byl v prosinci 2017 projekt „Barguzin“ pozastaven. Důvodem byly finanční omezení a změny v prioritách státního zbrojního programu do roku 2027. Vzhledem k ekonomické situaci a potřebě optimalizace výdajů se ruské ministerstvo obrany rozhodlo upřednostnit jiné strategické projekty, jako jsou ICBM RS-28 Sarmat a RS-26 Rubež.
Kromě finančních aspektů hrála roli i absence připravené infrastruktury pro nasazení těchto komplexů, což by vyžadovalo dodatečné investice. V důsledku toho bylo rozhodnuto projekt „Barguzin“ pozastavit, s možností jeho obnovení v budoucnu, pokud by to bezpečnostní situace vyžadovala.
Zdroj: vpk.name, habr.com, fishki.net, Gazeta.ru
Autor/licence fotografie: Vytvořeno pomocí AI, volné dílo